Lenčin sparťanský víkend - 3. a 1. místo

Lenka Vejdělková přijela z Mistrovství světa ve Spartan race mírně zklamaná. Výkony v celé sezoně jí dávaly šance na životní výsledek, avšak v Lake Tahoe Area se Lence nedařilo především běžecky a dokončila jako 40. Chtěla si proto spravit chuť hned o nejbližším závodním víkendu, a pojala jej jak jinak než velkolepě. V Koutech nad Desnou se v sobotu 10. října konal napřed Spartan race Super a následující den Beast. Lenka zvládla oba dva závody parádně a obdivuhodně se vypořádala s aklimatizací po příletu z USA. O tom, jak závodní víkend proběhl, napsala report přímo Lenka, takže vám ho nabízíme.

O víkendu 10. - 11. října 2015 se v malebné vesničce  v podhůří Jeseníků konal pravý sparťanský víkend se vším všudy. Byl to sobotní závod Super a nedělní Beast. Počasí bylo chladné a větrné po oba dva dny. V sobotu to ještě nebylo tak zlé jako v neděli. To foukal silný nárazový vítr a teplota byla na vrcholcích tři stupně pod nulou. Podmínky byly opravdu velmi nepříznivé a závěrečná koupačka na překážce Dunk Wall a brod řekou tomu dodaly „tu správnou tečku“. Navíc do vody, i když jen do půlky těla, bylo třeba skočit už asi na pátém kilometru při šplhu po laně. V sobotu se mi šlo běžecky parádně. Po návratu z USA, kde jsme byly v takové nadmořské výšce, o jaké si tu můžeme nechat jen zdát, jsem byla zvědavá, jak se mi poběží, jelikož mi tam závod běžecky nesedl. Byla jsem moc potěšena a byl to úplně příjemný pocit, jak se mi závod běžel dobře.

Vybíhám společně se Zuzkou a Terkou. Hned v prvním kopci nám Zuzka utíká a my nemáme šanci ji stíhat. Zůstávám s Terkou,  běžíme společně a děláme si čím dál tím větší náskok na zbytek pole. Na kopci mi Terka utíká díky mé chybě, která mě stála 30 burpees. Hlídám si tedy svou pozici a běžím co nejrychleji do cíle. Celkově to mám za 90 burpees. Dokončuji jako třetí v čase 2 hodiny 18 minut. Sobotní závod měl 15,7 km a prevýšeni okolo 1100 m.

Probouzím se do nedělního dne a cítím bolavá kolena, tak doufám, že to nebude tak hrozné. Naštěstí jsem to rozhýbala. Vybíhám do velmi chladného závodu. Hned v prvním kopci se snažím utéci všem soupeřkám. Ze začátku jsem pronásledována jednou závodnicí, hlídám si tedy pozici a snažím se co nejrychleji „vyklidit pole“. Po chvíli se mi to daří. Přibíhám na oštěp, netrefuji (stejně jako v sobotu) a dávám si prvních 30 trestných burpees. Pokračuji však dále jako vedoucí závodnice a snažím se zvyšovat svůj náskok. Kolíky přebíhám bez zaváhání, šup přes stěnu a následuje nošení pytlů s pískem do nekonečného kopce. Poté opět lehká koupačka při šplhu na laně. Zde nechávám dlouhé kalhoty a dále pokračuji v kraťasech a kompresních návlekách. (Dušan se mi o kalhoty postaral. Tímto mu děkuji!)

Běží se mi lehce, do kopce předbíhám spoustu elitních závodníků a blížím se k vrcholu. Tam si dávám 2x po 30ti a pokračuji k nádrži Dlouhé Stráně, přičemž čím dál tím víc fouká. Na vrchu je to pravé sparťanské počasí, tak se snažím co nejrychleji zmizet, jelikož je mi zima. Dobíhám do míst, kde už to znám ze včerejška. Jupí! Už je to „kousek" do cíle, tak paráda. Zrychluji, zdolávám pár překážek, pak stěna, nošení kýblů...

Závěrečná koupačka na překážce Dunk Wall, je mi zima... Kolem překážky je spousta lidí, kteří mě stejně jako v sobotu povzbuzují. Bez rozmýšlení podlézám a honem dále na Herkulovu kladku. Tu stejně jako v sobotu vytahuji nahoru. Super, po posledních dvou nezdarech se mi to zase dvakrát povedlo, mám radost. Závaží bylo ale lehčí než v USA nebo na ME. Šplhám po laně, za pár metrů přes síť a honem do ledové řeky. Probíhám řekou, vylézám na kopeček. Pár kroků, skok přes oheň a jsem v cíli. YES! Povedlo se mi vyhrát!!! Trať Beastu jsem zvládla v čase 2:59 hod., bylo to 23 km a 1300 m převýšení. Mám to za 90 burpees jako včera. Vytvořila jsem si náskok asi 29 minut. 

Neskutečný víkend! Děkuji  Vám všem za podporu, moc si toho vážím a pomáhá mi to.

Lenička